Recenze: Čestr

Jídlo v bezkonkurenčním provedení, jednoduché i složité pokrmy v dokonalé podobě a chuti, až na obsluhu, ta občas trochu „vypne“

Restaurace Čestr přináší znatelné výkyvy v obsluze. Z více jak dvanácti návštěv jsem několikrát odcházel předčasně rozladěn. Nejčastější problém spočívá v tom, že si nás v různých chvílích (někdy už na začátku) přestane všímat personál a i když je i na samotnou skutečnost upozorněn, nic se nezmění. Často se nikdo na konci nezeptal na spokojenost v nejvhodnější dobu – na konci večeře.

Bohužel/naštěstí i přes tyto připomínky patří Čestr k těm nejlepším restauracím, co jsem kdy navštívil. Jídlo je tu prostě na jedničku. Naším nejzamilovanějším jídlem je tu tatarák, který se dělá z vrchního šálu a patří mezi mou vypěstovanou závislost. Úžasně funguje kombinace neosoleného křepelčího vejce s kapary. Z předkrmů je doporučeníhodným pokrmem například sashimi – nejlepší plátky tepelně neupravené svíčkové s jablečnou marmeládou a zázvorem, které spouští nekontrolovatelný slinivý efekt. K doporučení patří všechny druhy steakových mas, nejzajímavější a obecně nejopomíjenější je oponka, tenký kořeněný sval, který je hrozně moc šťavnatý. I když je Čestr zaměřen na hovězí, mezi jeho hvězdy patří i dezerty, například jahodová dřeň nebo staročeský trhanec s povidly, které prostě způsobí, že i více odolní jedinci začnou při konzumaci mlátit hlavou o stůl a to blahem. To, že nelze v jednom člověku v klidu a s rozvahou spořádat tříchodové menu a přidat si ještě dezert, patří k drobnému nešvaru nabídky.

U restaurace s originálním konceptem, neformální obsluhou, úžasným jídlem jsou opakované nešvary na velkou škodu a vždy znovu a znovu doufám, že už se žádný problém nestane. Nebo už je to závislost a neumím si přiznat pravdu? To jídlo za to stojí, i kdyby do hosta při konzumaci píchali vidličkou.

PastaCaffé (Vodičkova) krásně neoblečené

Naše první návštěva proběhla překvapivě dobře. Nemám příliš dobré zkušenosti už se dvěma italskými restauracemi sítě Ambiente – Pizza Nuova a Pasta Fresca na mne nezapůsobily žádným hurá efektem. Všude se našlo příliš chyb na to, aby jsem odcházel spokojen. Proto návštěva PastaCaffé probíhala s velkou skepsí a rovnou jsem si říkal, že o ní nebudu jako zaujatý hodnotitel nikam a nic psát. Nakonec vše dopadlo jinak, než jsem čekal.

Prostředí restaurace je krásně jednoduché, ale při tom příjemně barevné, čímž se tu šikovně řeší možné obvinění ze strohosti interiéru. Obsluha funguje jako všude v síti Ambiente nadprůměrně, zde dokonce příjemně vyladěně v poměru neformálnost – nevlezlost – rychlost – nestrojenost – pocit, že to celé je/není jen komedie.

Z předkrmů jsme ochutnali denní celerovou polévku s pošírovaným vejcem. Celerová polévka byla příjemně jemná díky vajíčku a mírně dochucená lanýžovým olejem. Carpaccio ze svíčkové bylo ultratenké, jemné maso společně s rukolou a celé jídlo mělo jen jednu mrzutost – olivy i s peckami, což způsobovalo vyplivovací problém. Marinovaný roastbeef jako hlavní pokrm s toastem s mascarpone výborně fungoval s malým zeleninovým salátem. Jednalo se o velice jednoduché chutě, samotné maso bylo dobré, ale až slaná chuť mascarpone na toastu tomu dodalo správnou vyváženost a slinivý efekt. Těstoviny se svíčkovou se zeleným pepřem s rozmarýnem a s rajčaty patřily k „slabšímu nadprůměru“, především kvůli méně výrazné chuti masa, trochu suchým těstovinám a menšímu počtu rajčat, které mohly chuť osvěžit. Celé to bylo způsobeno trochu málo opepřeným masem, což se dalo během konzumace napravit a jídlo stále fungovalo jako čerstvý, rychlý a vizuálně příjemný zážitek.

Celkově restaurace působila jako svěží a příjemné místo s možností kdykoliv během dne přijít na kafe či během večera na příjemnou, klidnou, neformální večeři. A to mne moc baví.

Prostředí, obsluha i jídlo působí příjemně odlehčeně a na nic se tu nehraje. Odhalené trubky klimatizaci ilustrují stejný přístup k jídlům – jednoduše, rychle a na nic si nehrát. Zároveň je PastaCaffe místo pro celodenní odpočinek s kávou.