Celebrity při jídle

21 fotek celebrit při jídle

je to moderní retro

http://www.buzzfeed.com/maceyjforonda/awesome-vintage-photos-of-celebrities-eating?utm_campaign=socialflow&utm_source=twitter&utm_medium=buzzfeed

Recenze: Čestr

Jídlo v bezkonkurenčním provedení, jednoduché i složité pokrmy v dokonalé podobě a chuti, až na obsluhu, ta občas trochu „vypne“

Restaurace Čestr přináší znatelné výkyvy v obsluze. Z více jak dvanácti návštěv jsem několikrát odcházel předčasně rozladěn. Nejčastější problém spočívá v tom, že si nás v různých chvílích (někdy už na začátku) přestane všímat personál a i když je i na samotnou skutečnost upozorněn, nic se nezmění. Často se nikdo na konci nezeptal na spokojenost v nejvhodnější dobu – na konci večeře.

Bohužel/naštěstí i přes tyto připomínky patří Čestr k těm nejlepším restauracím, co jsem kdy navštívil. Jídlo je tu prostě na jedničku. Naším nejzamilovanějším jídlem je tu tatarák, který se dělá z vrchního šálu a patří mezi mou vypěstovanou závislost. Úžasně funguje kombinace neosoleného křepelčího vejce s kapary. Z předkrmů je doporučeníhodným pokrmem například sashimi – nejlepší plátky tepelně neupravené svíčkové s jablečnou marmeládou a zázvorem, které spouští nekontrolovatelný slinivý efekt. K doporučení patří všechny druhy steakových mas, nejzajímavější a obecně nejopomíjenější je oponka, tenký kořeněný sval, který je hrozně moc šťavnatý. I když je Čestr zaměřen na hovězí, mezi jeho hvězdy patří i dezerty, například jahodová dřeň nebo staročeský trhanec s povidly, které prostě způsobí, že i více odolní jedinci začnou při konzumaci mlátit hlavou o stůl a to blahem. To, že nelze v jednom člověku v klidu a s rozvahou spořádat tříchodové menu a přidat si ještě dezert, patří k drobnému nešvaru nabídky.

U restaurace s originálním konceptem, neformální obsluhou, úžasným jídlem jsou opakované nešvary na velkou škodu a vždy znovu a znovu doufám, že už se žádný problém nestane. Nebo už je to závislost a neumím si přiznat pravdu? To jídlo za to stojí, i kdyby do hosta při konzumaci píchali vidličkou.

PastaCaffé (Vodičkova) krásně neoblečené

Naše první návštěva proběhla překvapivě dobře. Nemám příliš dobré zkušenosti už se dvěma italskými restauracemi sítě Ambiente – Pizza Nuova a Pasta Fresca na mne nezapůsobily žádným hurá efektem. Všude se našlo příliš chyb na to, aby jsem odcházel spokojen. Proto návštěva PastaCaffé probíhala s velkou skepsí a rovnou jsem si říkal, že o ní nebudu jako zaujatý hodnotitel nikam a nic psát. Nakonec vše dopadlo jinak, než jsem čekal.

Prostředí restaurace je krásně jednoduché, ale při tom příjemně barevné, čímž se tu šikovně řeší možné obvinění ze strohosti interiéru. Obsluha funguje jako všude v síti Ambiente nadprůměrně, zde dokonce příjemně vyladěně v poměru neformálnost – nevlezlost – rychlost – nestrojenost – pocit, že to celé je/není jen komedie.

Z předkrmů jsme ochutnali denní celerovou polévku s pošírovaným vejcem. Celerová polévka byla příjemně jemná díky vajíčku a mírně dochucená lanýžovým olejem. Carpaccio ze svíčkové bylo ultratenké, jemné maso společně s rukolou a celé jídlo mělo jen jednu mrzutost – olivy i s peckami, což způsobovalo vyplivovací problém. Marinovaný roastbeef jako hlavní pokrm s toastem s mascarpone výborně fungoval s malým zeleninovým salátem. Jednalo se o velice jednoduché chutě, samotné maso bylo dobré, ale až slaná chuť mascarpone na toastu tomu dodalo správnou vyváženost a slinivý efekt. Těstoviny se svíčkovou se zeleným pepřem s rozmarýnem a s rajčaty patřily k „slabšímu nadprůměru“, především kvůli méně výrazné chuti masa, trochu suchým těstovinám a menšímu počtu rajčat, které mohly chuť osvěžit. Celé to bylo způsobeno trochu málo opepřeným masem, což se dalo během konzumace napravit a jídlo stále fungovalo jako čerstvý, rychlý a vizuálně příjemný zážitek.

Celkově restaurace působila jako svěží a příjemné místo s možností kdykoliv během dne přijít na kafe či během večera na příjemnou, klidnou, neformální večeři. A to mne moc baví.

Prostředí, obsluha i jídlo působí příjemně odlehčeně a na nic se tu nehraje. Odhalené trubky klimatizaci ilustrují stejný přístup k jídlům – jednoduše, rychle a na nic si nehrát. Zároveň je PastaCaffe místo pro celodenní odpočinek s kávou.

Veselé a smutné slepičky

Klecové vejce jsou vejce neveselých slepic s osobním prostorem o velikosti pohybující se někde mezi A4-A3. Tyhle slepice nemají žádné vjemy, nesocializují se, ani tou hlavou moc nehejbou. 

Kdo je šťastnější? Deprivant, který nalezl východisko skokem z okna nebo veselý optimista přejetý traktorem na přechodu? Kdo má pravděpodobně více přátel a šťastnou rodinu? A čemu je blíž slepice v kleci a čemu je blíž veselá bio slepička? Klecovka je apatická, spíš smutná; bio slepice je mnohem živější, veselá. Trojka - Klecovka to má za sebou nejrychleji. Vynosí se cca za rok a pak jí většinou ukončí (zřídka si ji někdo koupí a zachrání a ona mu začne z radosti nést vajíčka: http://www.ifauna.cz/drubez/forum/r/detail/521512/klecove-slepice-pro-boka). Co vím, tak bio slípky jsou chovány zároveň na maso i vajíčka, to znamená, že veselá slepička může kdykoliv přijít o život. Týká se to všech zvířat na maso. Je pěkné, když mají co nejpříjemnější porážku, ale příjemný život nevede k radosti před blížící se smrtí ani dotyčné zvíře, ani dotyčné příbuzné, ani známé (toho zvířete)...

Průmyslové chování v klecích totiž přináší velkou kontrolu nad zdravotním stavem a celkově životem zvířat. Umožňuje a plně rozvíjí možnosti Využití a Zhodnocení. Efektivita je měřena Kvantitou. Proti tomu stojí myšlenka Kvality a Smyslu (BIO), což sice možná jsou v ekonomii nově uznávané pojmy (Sedláček), ale peníze to nese dost těžko. Zároveň se z něčeho normálního (volný chov slepic) dělá něco neobyčejného a nadstandardního. Při řešení smrti zvířat pro maso se střetává právě Kvantita a Kvalita. Kvantita nese rychlou smrt, Kvalita neřeší rychlost. U lidí je to ještě trochu jinak, Kvantita nese prodlužování smrti (neosobní nemocnice), Kvalita se snaží smrt přijmout jako součást (příprava rodiny na smrt bližního či vyrovnávání se třeba v hospicích). Postoj k masným zvířatům je přímo úměrný hledání lidské Kvality života a vyrovnávání se se smrtí. Pohyb, mezi extrémním zneužíváním zvířat a dostatečně neproduktivním hledáním ohledů, se přímo týká hledáním Kvality a Efektivity v životě. Je možné stavět na Hodnotách Principy a z nich tvořit Smysl, ale není možné hledat jen Smysl. Hodnota dobrého života slepice není nejvyšší ani nejnižší, Princip je udržet její život a případný přístup k její smrti ve střední hodnotě, Smysl má zajistit jí dostatečný život, nikoli nadstandardní. V tu chvíli nebude upřednostněna malá promile veselých slepic a velká promile hodně smutných slepic.

Recenze: Café Imperial

Café Imperial balancovalo v kvalitě jídla mezi velmi dobrým až podprůměrným, ale stojí za to sem přijít a vyzkoušet.

Prostory Café Imperial působí zvenku honosně. Secesní výzdoba se tu objevuje ve všech detailech. Uvnitř je ovšem příjemné tlumené světlo a vnitřek působí intimněji než se může zdát zvenčí. Jen stoly jsou tu příliš blízko u sebe a pár centimetrů navíc by stolování zpříjemnilo.

Hned při uvítání nás čekalo nepříjemné překvapení. Neměli zapsanou naší rezervaci a po několika minutách marného hledání nás usadili se slovy, že můžeme zůstat u stolu pouze hodinu a půl. Servis se tu chová zdvořile, ale je chvilkami hodně profesionální až neosobní. Objednávat u servírky, která většinu času kouká mimo stůl někam z okna, nepůsobí zvlášť příjemně. O vínu servírka nebyla informovaná, odpověď na dotaz četla přímo z mého menu.

Jako první chod jsme si dali Kulajdu se ztraceným vejcem a Francouzskou cibulačku (každá za 85 Kč). Nejlepší kulajdu jsem ochutnal ve Fričově Pekárně. Fričova trochu kyselá, sladká, mírně koprová kulajda do 30 Kč porce je dokonalou předlohou této polévky. V Café Imperial vystupují v chuti až příliš houby, vložené vejce mírně kyselou chuť neutralizuje, kopru tu je habaděj, ale není vůbec cítit. Oproti tomu cibulačka byla skvělá, i když náročná na konzumaci. Silná, sladká chuť cibule s vrchovatým množstvím zapečeného sýra. Sice jsem zvyklý bojovat u cibulačky s rozteklým sýrem, ale v tomto případě už to bylo na hraně. Neustálé namotávání, uklofávání lžící, srkání/ žvýkání sýra přímo z misky a vyčvachtávání polévky mimo stůl, bylo pro okolí zábavné...

Hlavním chodem byl hovězí Hamburger „dvouručák“ a lanýžové noky se šampaňskou omáčkou. Hamburger se tu prodává za 237 Kč a je v kupované housce. Rajče, grilovaná cibulka, čedar a maso jsou poněkud fádní. Čedar se po celou dobu nerozpustil a maso nebylo tolik šťavnaté jakob třeba v Steakhousu Jáma (cena 235 Kč). Za to lanýžové noky jednoznačně vyhrály na plné čáře. Jednoduchá kombinace mazlavých noků plněných výraznou lanýžovou pastou s jemnou omáčkou ze šampaňského (sice bez bublinek, ale jinak přesná chuť sektu) byla výborná. Čím více noků jsem snědl, tím více jsem si tento pokrm užíval a objevoval jeho zdánlivě jednoduchou chuť.

Jako dezert jsme si dali Malinový Cheesecake. Tento dezert mám rád v síti Ambiente, kde těsto je velice jemné, dominuje Ricotta na vrchu a k tomu ne příliš sladká a mírně kyselá chuť malin. V Café imperial bylo vše naopak. Těsto bylo tlusté, tuhé, v ústech se lepilo a završila to přeslazená chuť malin. Dezert se nedal dojíst.

V Café Imperial jsem zažil úžasné noky, skvělou cibulačku, průměrný hamburger, s Fričem neporovnatelnou kulajdu a nedobrý dezert. Je to místo, které je cenově dostupné, nabízí možnost vyzkoušet spoustu zajímavých jídel, ale také se tu dá narazit na průměrná jídla. A u dezertu budu příště hodně opatrný.

P.S. jakýsi "krtek" mi na scuku napsal toto: "Jako dezert si příště dejte créme brulee :-)"

Děkuju všem krtkům!

Feminismus v kuchyni

Když dostal Sahajdák s Paulusem hvězdičku, oba se vyjádřili k otázce, zda patří ženy do kuchyně. Paulus odpověděl typicky pro české šéfkuchaře, že žena do kuchyně nepatří. Ženy jsou jiné fyzické konstituce a celkově se v profesionální kuchyni jedná o mužské prostředí. Na stejnou otázku odpověděl Sahajdák, že samozřejmě ženy do kuchyně patří a má jich tam několik.

Sahajdákova La Degu nabízí dvě menu. Jedno je moderní úprava české kuchyně a druhá je nabídka šéfkuchaře. České menu nabízí hodně odvážné varianty jako například blaťácké zlato s kmínovým sněhem nebo třeba králičí játra s krupicovou kaší. Proti tomu stojí Alcron s nabídkou „světového menu“, které v podstatě nabízí jídla srovnatelná se všemi světovými restauracemi, z té nápaditější nabídky je to třeba přílohová bramborová kaše uzená na zeleném čaji a nejcharakterističtější je tu nabídka „světových“ dezertů: Jahodovo-vanilkový cheese cake, Ananasový tarte tatin, Fondant z čokolády. Oproti tomu nabízí La Degu jen dva dezerty: olivovou zmrzlinu a lívance. To je zase typické pro La Degu: buď něco úplně jiného nebo zcela obyčejného. Nerozumějte špatně, nehodnotím kvalitu jídel, ale jen a pouze samotnou nabídku.

La Degu jde svou cestou, riskuje s nabídkou a nestará se o předsudky, Alcron jde vyšlapanou cestou. A stejný je postoj Pauluse a Sahajdáka k ženám.

Recenze: Divinis

Prostředí restaurace Divinis je neformální. Nepůsobí přeplácaně, masivní dřevěná podlaha kontrastuje se světlými stěnami ozdobenými různými vzory ptactva. Jen samotné posezení jsme měli zrovna v koutě, kde bylo zrcadlo naproti i vedle stolu, což působilo nepříjemně. Domnívám se, že jsem pochopil záměr, který sledoval za cíl opticky zvětšit rohové posezení v Divinisu, ale mělo to bohužel za výsledek mírnou paranoiu způsobenou každým naším pohybem znásobeným zrcadly. Snad jediné horší místo je kuřácké „na hanbě“ u záchodků.

Obsluha se vystřídala v několika lidech. Po celou dobu dokázala být u stolu nevtíravá a nenápadná, takže jsem si skoro ani nevšímali, když nám neustále dolévali láhev vína. V Divinisu jsou všichni sehraní, práce je baví a mají příjemný rytmus. Servis je neformální a na složitější dotazy se klidně opře o stůl, což tu krásně zapadne. Bohužel byl problém s informovaností číšníka. Navrhl a objednal nám předkrm, který ten den vůbec nebyl v nabídce a až po několika minutách se přišel omluvit. Nedokážu mu toto drobnost odpustit prostě proto, že mne pro dezert přemluvil, já se na něj těšil a zapamatovat si správně denní nabídku je základ pro tento typ restaurace.

Jako předkrm jsem si dal plátky uzeného hovězího jazyka posypané malými kousky papriky na vinném octě. Jazyk byl výrazně neslaný a hodně ho překrývala chuť na drobno nakrájené mírně kyselé papriky. Předkrm mi chuťové buňky nenastartoval.

K hlavnímu jídlu jsme si dali Striplion steak s pečenou bramborou a Telecí líčka na Marsale. Striplion byl obsluhou doporučen na medium, což ovšem v kuchyni mírně přetáhli. Nejdůležitější je u steaku to, aby byl správně slaný. Bohužel v tomto případě byl mírně nedosolený, což kontrastovalo se standardně osolenou přílohou v podobě pečené brambory. Steak byl posypaný osmaženou a posléze usušenou cibulkou. Její chuť sice příjemně dotahovala onen flák masa, ale také ho zbytečně zjemňovala společně s několika kousky nakládané šalotky. Omáčku k telecím líčkům znám v podobě výrazné vínové chuti. V tomto provedení je naopak omáčka velice jemná až nevýrazná. Maso se dokonale rozpadalo a bylo jemné jako máslo. Jen tu zas byl problém se slaností. Téměř neslaná líčka by možná tolik nevadila, kdyby k nim nebyla doporučená jemná, normálně dosolená bramborová kaše, která chuťově upozornila na kontrast ve slanosti.

Jako dezert jsme si dali pomerančovou panna cottu. Na stůl dorazila malá sklenička nahoře ze dvou třetin bílá a dole z jedné třetiny oranžová. Problém spočíval v nedosažitelnosti pomerančového želé, které bylo velice tuhé a dost špatně se vydloubávalo ven. Bylo potřeba nejdříve sníst většinu smetanového krému, aby se dalo želé vydloubnout. Chuť želé byla výrazně hořká a po snězení většiny smetany se ani v malé porci nedala dojíst.

Žádné jídlo mne nenadchlo ani průměrně s ohledem na ceny (dohromady s jedním předkrmem, dvěma hlavními chody, dezertem a lahví levnějšího vína, dělala v součtu i s tuzérem 2000,–). Není proto možné přehlížet žádné detaily (tedy alespoň s ohledem na MOJÍ peněženku).

Jídlo působilo rozpačitě a s ohledem na ceny Divinis nepřesvědčil o svých kvalitách.

Kvalita 2 z 5, prostředí 3 z 5, servis 4 z 5

WEB: http://divinis.cz/cz/index.php

Recenze: Steakhouse Jáma

Jáma sídlí v podzemí Ostrovní ulice. Dovnitř se vstupuje příkrými schody. Je rozdělena na dvě poloviny, kuřácká sídlí naproti masivnímu baru se šesti pípami, druhá část je vyzdobena řadou fotografií muzikantů a dívek v plavkách (muzikanti jsou oblečení). Jámu pravidelně navštěvuji pro jejich hamburgery, s ostatním jídlem jsem se tu několikrát spálil.

Ve Steakhouse Jáma lákají mimo jiné na jihoamerické steaky. Několikrát jsem je ochutnal a nikdy se nepovedly: pravidelně studené (chladnou od studených talířů), někdy přepečené a nedosolené… Hostům k tomu ještě donesou kečup a další „pochutiny“. Ani ostatní nabídka jídel tu nikoho neprorve zdí: kuřecí steak vysušený, Caesar salát hořký, tortilla chipsy kupované s podezřele nevýraznou salsou (pravděpodobně kupovanou).

Specialitou je Steakhouse Jáma Hamburger. Jedná se o třistagramový hamburger s karamelizovanou cibulkou a čedarem v kupované housce (na obranu musím zdůraznit, že kupovanou housku k hamburgeru mají i v Café Imperial), k němu dostanete kupované steakové hranolky (tady mne žádná obrana nenapadá), to vše za 235 Kč. Ani oprávněná výtka, že se kupovaná houska po chvilce, pod vahou a kvůli šťávě z masa, rozpadá, nedokáže nic změnit na mém názoru, že se jedná o velmi dobrý hamburger. Jen je ho potřeba na konci dojíst příborem.

Pivní nabídka je zajímavá, vždy kolem šesti druhů točeného piva, které se obměňuje. Servis je tu průměrný, steakům a hamburgerům rozumí bez problémů, u piva základy také zvládá. Nedostatky jsou spíš v hlubší informovanosti nebo (ne)znalosti novinek. Při poslední návštěvě jsem si objednával polotmavé pivo, servírka mi sdělila, že došlo, a až když odešla, všiml jsem si na stole ušmudlaného lístečku, kde byla napsána nabídka jiného, nového – polotmavého piva, které bylo zařazeno jako náhrada za to došlé. Podobné události tu nejsou nijak výjimečné.

Malá drobnost na okraj:Po pár pivech není snadné dostat se z hospody ven, protože je umístěna ve sklepě a dveře se otevírají dovnitř přímo na schody. Je proto potřeba při vylézání ven přijít ke dveřím, pomalu otevřít, odstoupit dva schody dolu, vylézt, vlézt zpátky, chytnout kliku a pomalu zavřít (je tam nízký strop).

Obsluha v Jámě nosí automaticky kečup „aspol.“ ke všem hovězím steakům a hamburgerům. U hamburgeru je kečup možností, u steaku blbostí. Jáma nabízí velmi dobré hamburgery, na steak raději zajděte někam jinam.

Recenze je na Scuku

Kvalita 2.5 z 5, prostředí 3 z 5, obsluha 3 z 5

WEB: www.jamasteak.cz

Recenze: Na Pekárně

Dokonalé prostředí kousek za Prahou. Nezadržitelné charisma šéfkuchaře a číšníka. Dokonalá česká kuchyně za úžasné ceny.

Prostředí čisté venkovské chaloupky s několika dobovými rekvizitami a bíločervenými kostkovanými záclonami působí možná na první pohled trochu přeslazeně, ale zcela příjemně a domácky.

Charismatický servis, který si na nic nehraje. Každý rozhovor s číšníkem či šéfkuchařem, kteří se během obsluhy u stolů střídali, byl samostatným zážitkem. Vtipná, pohodová, přátelská, starostlivá, informovaná obsluha, to snad ani na popis nestačí. Ona dokonalost spočívala v tom, že stupeň vtipu a zájmu byl vždy úměrný situaci, na začátku příjemný úvod s hláškou pana Friče – „mesjé krsiak“ a hrdým poklepáním na hruď, že si nás pamatuje (i když zkomolil moje jméno), představení jídel, zájem o hodnocení kvality jídla i dokonalá omluva nad tím, že už není možné přidat si kulajdu, protože si předchozí pár vzal 11 polévek těsně před námi s sebou. Po celou dobu jsme při tom s přítelkyní měli intimní prostor, nikdo nás nerušil, protože vnímali, že na delší rozhovor s někým třetím nemáme čas. Při odchodu si nás ovšem pan Frič stejně odchytnul a poptal se na kvalitu a odkud jsme přijeli. Okamžitě zase byl charismatický a při náznaku zájmu začal představovat budoucnost podniku. Skoro bych šel platit jen za popovídání si s obsluhou. Nejlepší nenucená obsluha, která oproti Divinisu ani náznakem nemá onen mírně falešný „profesionální“ úsměv. Pokud se jí něco nelíbí, tak se nesměje, říká se tu všechno na rovinu a vše působí jako dokonalá uměřená show.

Ochutnali jsme hovězí vývar a kulajdu. Vývar byl silný a dobře dochucený, ale kulajda byla naprosto dokonalá, měla přesně onen wow efekt (u každého stolu!), méně houbová, více koprová a při tom tak akorát hustá (jen připomínám, že z restaurace si jeden pár odnesl 11 porcí na domu). Kančí s šípkovou omáčkou a bramborovou plackou byla absolutně úžasná, trochu sladká a svěží, prostě dokonalá. Svíčková byla zeleninová, ale při tom jemná, maso šťavnaté a rozpadající se. Oba pokrmy byly prostě slastí. Kuchyně byla tím nejlepším zážitkem v mém životě. Za 2×3 chody a nápoje jsme dali 600Kč…

Vlastně ani nechápu, jak je možné, že tu lze ještě nalézt volné místo, protože Pekárna, i když není přímo v Praze, je z Prahy dobře dostupná i autobusem, je to místo, kde bych klidně zaplatil za onen zážitek víckrát tolik, ale protože nemusím, je to místo absolutní dokonalosti s nejlepší možnou obsluhou, a nejlepší kuchyní. Tohle je onen wow efekt, vystřelení na měsíc, kde není žádné ale, a zároveň je to takové krásně obyčejné, že z toho prostě padám na zadek s otevřenou čelistí. Mimochodem poměr cena výkon je na tak úžasné úrovni, že to ani nelze jednoduše obodovat. To je prostě wow…….

Recenze je na Scuku.

Kvalita 5 z 5, obsluha 5 z 5, prostředí 4 z 5

WEB: http://napekarne.com/

Recenze: U Bílého beránka

Důvodem návštěvy této restaurace byly pochvalné recenze ze Scuku. Ale už samotný prostor určitě nenabízí desetiminutový zážitek pro rozhled, jak píše M.Sanger. Je to jednoduchý, ve dřevě provedený, prostor rozdělený pro kuřáky a nekuřáky. Jídlení lístek v obálce měl jednu zásadní vadu, byl hodně upatlaný a evidentně i unavený po mnohonásobném čtení. Moc dobrý dojem o čistotě v restauraci to nevyvolalo. Hrozně se mi zalíbili papírové podtácky pod pivo – černobílé, z jedné strany s logem – hlavou beránka a z druhé strany nápisem Starobrno (dokonce i to vypadalo stylově). Poprvé v životě jsem si vzal podtácek do kapsy. Prostředí je i v detailech čisté, ve smyslu jednoduchosti, s čistotou už to tak slavné nebylo ani na toaletě.

Po dlouhém rozhodování jsme se rozhodli pro rybu. Rozhodování to nebylo snadné, neměli jsme chuť na českou klasiku a ostatní neznělo nijak originálně. Při objednání se ukázalo, že ryba není, podle předchozích recenzí zde na Scuku se ukazuje, že se jedná o pravidelný nešvar. Úsměv servírky, i přes veškerou snahu, byl neuvěřitelně falešný a nepříjemný. Také se nijak nezajímala o kvalitu jídla, zda nám chutná a i při nedojezeném dezertu na nás nijak nereagovala. Protože jsem nebyl spokojen s kvalitou, rozhodl jsem se vynechat dýško, odcházeli jsem pak přes celou restauraci bez pozdravu, obě servírky se dokonce v tu chvíli otočily zády. Působilo to trochu komicky…

Donesené pivo mi na první ochutnání poměrně zachutnalo, srovnal bych ho s pražským Medvídkem, které je podobně sladké, ale tohle pivo bylo ještě k tomu hodně vodnaté, takže dopít poměrně sladké vodnaté pivo nebylo jednoduché. K hlavnímu jídlu jsme měli halušky s bryndzou a nakládaný lilek s čočkou a jasmínovou rýží. Halušky s bryndzou a slaninou měli jeden jediný, ale pro mne zásadní problém, slanina byla pouze ze špeku. Lilek s čočkou byly ucházející, ale všechno bylo takové lepivé a jasmínová rýže v tomhle ohledu absolutně zapadla, jídlo, jakoby se ani nedoplňovalo. Byl to hodně neutrální zážitek. Nejhorším zážitkem byl dezert – čokoládový koláč s hruškou, který byl nechutně lepivý a nedal se přes všechen náš hlad dojíst. Jídlo díky nižším cenám lze považovat za uspokojivé.

Čistý a jednoduchý interiér, který je doplněn několika vtipnými doplňky v podobě forem na pečení ve tvaru beránků a jídelním lístkem v obálce, nenadchne svojí kuchyní, ale ani přímo neurazí.

Recenze je na Scuku.

Kvalita jídla 2 z 5, prostředí 3 z 5, obsluha 2 z 5
WEB: ubilehoberanka.cz

Recenze: Lokál

Lokál se se svým rozsahem dá přirovnat k hodně velké závodně-nádražní restauraci skloubené s designem dřevěných obkladů ozdobených místy přisprostlými malůvkami. Kolem 22 hodiny se tu téměř s drtivou pravidelností zvedá hladina hluku a rozhovor u stolu pro dva se stává téměř nemožným. Toalety polepené ala „pánské sedmdesátkové záchody“ (výstřižky z porno a motoristických časopisů) jsou už trochu na hraně vkusu. Především proto, že v jedné ze dvou toalet, která má pouze jedno umyvadlo pro obě pohlaví, pravidelně vznikají nepříjemné mačkanice v ne příliš přátelském „porno“ prostředí. Toalety musí být v každé restauraci intimní, nikoliv podivným exkurzem do minulosti – především za ně dva body dolů.

Obsluha je dobře vycepovaná, nijak vlezlá.  Jen kdyby se v tak neskonale dlouhé restauraci pořád nechodilo sem a tam. Myslím, že i pro samotnou obsluhu to může být hodně náročné, natož pak pro hosty. Během jedné z minulých návštěv si mne nikdo nevšimnul přes dvacet minut, přitom jsem si chtěl objednat další chod a ostentativně jsem nechal prázdný talíř od polévky i skleničku na rohu stolu. Při placení jsem tuto skutečnost sdělil číšníkovi, který se velice nevtíravě omluvil, přinesl zdarma kávu a následně mi sdělil, že nemusím nic platit a bude rád, když se znovu setkáme. Při tom mi v tu chvíli stačila už jeho forma omluvy, protože si na nic nehrál, odejít zdarma z oběda už bylo vlastně navíc.

Jídlo je v Lokále pravidelně dobré. Jen občas je tu slepičí polévka nedosolená. Například obyčejný Smažák s domácí tatarkou, již po druhé jsem ho tu ochutnal a znovu nezklamal, jen snad šťouchané brambory jsou tu trochu mastné. Svíčková je spíše zeleninová a maso jemné, největším překvapením byla brusinková šlehačka. Svíčková nebyla dobrá díky silné chuti zeleniny (tu preferuji), ale až šlehačka přesně dochutila tento pokrm k nadstandardnímu zážitku. Díky přijatelným cenám, které se pohybují kolem 150 Kč za hlavní jídlo bez přílohy, se jedná o dobrý podnik s dokonalým pivem a dobrou kuchyní.

Při poslední návštěvě mne Lokál utvrdil, že pokud nepotřebuji zrovna intimní prostředí k rozhovoru, je tato restaurace příjemným místem v centru Prahy pro velmi dobře ošetřenou Plzeň a nadstandardní „závodkovou“ kuchyň.

Recenze je na Scuku. 

Kvalita 4 z 5, Personál 4 z 5, Prostředí 3 z 5


WEB: http://lokal-dlouha.ambi.cz/cz/