Prostředí restaurace Divinis je neformální. Nepůsobí přeplácaně, masivní dřevěná podlaha kontrastuje se světlými stěnami ozdobenými různými vzory ptactva. Jen samotné posezení jsme měli zrovna v koutě, kde bylo zrcadlo naproti i vedle stolu, což působilo nepříjemně. Domnívám se, že jsem pochopil záměr, který sledoval za cíl opticky zvětšit rohové posezení v Divinisu, ale mělo to bohužel za výsledek mírnou paranoiu způsobenou každým naším pohybem znásobeným zrcadly. Snad jediné horší místo je kuřácké „na hanbě“ u záchodků.
Obsluha se vystřídala v několika lidech. Po celou dobu dokázala být u stolu nevtíravá a nenápadná, takže jsem si skoro ani nevšímali, když nám neustále dolévali láhev vína. V Divinisu jsou všichni sehraní, práce je baví a mají příjemný rytmus. Servis je neformální a na složitější dotazy se klidně opře o stůl, což tu krásně zapadne. Bohužel byl problém s informovaností číšníka. Navrhl a objednal nám předkrm, který ten den vůbec nebyl v nabídce a až po několika minutách se přišel omluvit. Nedokážu mu toto drobnost odpustit prostě proto, že mne pro dezert přemluvil, já se na něj těšil a zapamatovat si správně denní nabídku je základ pro tento typ restaurace.
Jako předkrm jsem si dal plátky uzeného hovězího jazyka posypané malými kousky papriky na vinném octě. Jazyk byl výrazně neslaný a hodně ho překrývala chuť na drobno nakrájené mírně kyselé papriky. Předkrm mi chuťové buňky nenastartoval.
K hlavnímu jídlu jsme si dali Striplion steak s pečenou bramborou a Telecí líčka na Marsale. Striplion byl obsluhou doporučen na medium, což ovšem v kuchyni mírně přetáhli. Nejdůležitější je u steaku to, aby byl správně slaný. Bohužel v tomto případě byl mírně nedosolený, což kontrastovalo se standardně osolenou přílohou v podobě pečené brambory. Steak byl posypaný osmaženou a posléze usušenou cibulkou. Její chuť sice příjemně dotahovala onen flák masa, ale také ho zbytečně zjemňovala společně s několika kousky nakládané šalotky. Omáčku k telecím líčkům znám v podobě výrazné vínové chuti. V tomto provedení je naopak omáčka velice jemná až nevýrazná. Maso se dokonale rozpadalo a bylo jemné jako máslo. Jen tu zas byl problém se slaností. Téměř neslaná líčka by možná tolik nevadila, kdyby k nim nebyla doporučená jemná, normálně dosolená bramborová kaše, která chuťově upozornila na kontrast ve slanosti.
Jako dezert jsme si dali pomerančovou panna cottu. Na stůl dorazila malá sklenička nahoře ze dvou třetin bílá a dole z jedné třetiny oranžová. Problém spočíval v nedosažitelnosti pomerančového želé, které bylo velice tuhé a dost špatně se vydloubávalo ven. Bylo potřeba nejdříve sníst většinu smetanového krému, aby se dalo želé vydloubnout. Chuť želé byla výrazně hořká a po snězení většiny smetany se ani v malé porci nedala dojíst.
Žádné jídlo mne nenadchlo ani průměrně s ohledem na ceny (dohromady s jedním předkrmem, dvěma hlavními chody, dezertem a lahví levnějšího vína, dělala v součtu i s tuzérem 2000,–). Není proto možné přehlížet žádné detaily (tedy alespoň s ohledem na MOJÍ peněženku).
Jídlo působilo rozpačitě a s ohledem na ceny Divinis nepřesvědčil o svých kvalitách.
Kvalita 2 z 5, prostředí 3 z 5, servis 4 z 5
Žádné komentáře:
Okomentovat